|
|
Model
Hládeková, Katarína ; Mazanec, Martin (oponent) ; Zahoranský, Dušan (oponent) ; Fajnor, Richard (vedoucí práce)
The dissertation thesis studies the extension of the context of the term model as a means of interpretation for Czech and Slovak post-conceptual works of art. Based on result of a historical excursion into the history of painting, sculpture and architecture, the thesis offers a new typology of a model which is exemplified on particular work of art of Czech and Slovak post-conceptual era in the first two decades of the 21st century. The historical part of the thesis concludes the following: model in the art is an emancipated form originating from different academic as well as layman discourse; emancipated model has a methaphorical layer and thus it reflects wide historical, cultural and social relations. The categories proposed include: a linear model, a physical model, a cognitive model and an immersive model. The linear model encompases the sketch themes and so-called visualization metaphors (graphs, charts, schemes, etc) and originates as a reaction to information saturation and complicated networks. The physical model is a form to architecture and hobby modelling, it is characterised by a simple, „sketchy“ structure reacting to social themes and individual and collective memory. The cognitive model points to the cognitive turn of the society, it evaluates the materialisation of mental space and explains the emancipated model as an open category. Finally, the immersive model interprets the medium of exhibition as a model form which is articulated by and artisitic manifesto or an architectural interference. Another form of immersion that is being discussed in the chapter about immersive models, is a photographic or 3 D computer illusion as a reaction to society‘s virtualisation. Simultaneously to theoretical-historical research, an artistic research was taking place which became the basis for the creation of different categories and typologies of model. Each proposed category thus includes a so-called author‘s note reflecting the practical part of the dissertation thesis.
|
|
|
Lingvostylistická analýza románu Deň opričnika Vl. Sorokina (Srovnání s jeho českým překladem)
Beňovský, Jan ; Lendělová, Věra (vedoucí práce) ; Chlupáčová, Kamila (oponent)
Tvorba Vladimíra Sorokina se stala během třech desetiletí známou nejen v Rusku, ale i ve světě. Jeho romány jsou překládány do mnoha světových jazyků a to zejména pro jeho osobitý postoj k Rusku a jeho politice, historii i společenským otázkám, ale i vztahu k literatuře a umění. Tato témata jsou zasazena do literárního proudu postmodernizmu a konceptualizmu. V roce 2009 vyšel český překlad Sorokinova románu "Den opričníka". Na základě jeho lexikální a stylistické bohatosti byl román vybrán pro ligvostylistickou analýzu. V práci došlo k zařazení Vladimíra Sorokina v rámci literárního proudu. Také byl stručně charakterizován román "Den opričníka", stejně jako byly shrnuty základní rysy opričniny. V zevrubné lingvostylistické analýze bylo podrobeno 17 historických termínů a reálií (дьяк, приказ, скоморох, смута, стрелец, челобитная, ярлык, государь, калики перехожие, соборность, столбовой, трактир, домострой, гусляр, лик, трапеза, батя), které pomáhají vytvářet Sorokinovu fresku "nového" Ruska budoucnosti. Následně je výraz porovnán s českým analogem. Se zvláštní pozorností na srozumitelnost českého překladu jsou pozorovány sémantické rozdíly mezi původním slovem nebo slovním spojením a jejich použitými českými ekvivalenty, čímž se odhalují úskalí jednotlivých překladatelských řešení, především s...
|
|
|
Model
Hládeková, Katarína ; Mazanec, Martin (oponent) ; Zahoranský, Dušan (oponent) ; Fajnor, Richard (vedoucí práce)
The dissertation thesis studies the extension of the context of the term model as a means of interpretation for Czech and Slovak post-conceptual works of art. Based on result of a historical excursion into the history of painting, sculpture and architecture, the thesis offers a new typology of a model which is exemplified on particular work of art of Czech and Slovak post-conceptual era in the first two decades of the 21st century. The historical part of the thesis concludes the following: model in the art is an emancipated form originating from different academic as well as layman discourse; emancipated model has a methaphorical layer and thus it reflects wide historical, cultural and social relations. The categories proposed include: a linear model, a physical model, a cognitive model and an immersive model. The linear model encompases the sketch themes and so-called visualization metaphors (graphs, charts, schemes, etc) and originates as a reaction to information saturation and complicated networks. The physical model is a form to architecture and hobby modelling, it is characterised by a simple, „sketchy“ structure reacting to social themes and individual and collective memory. The cognitive model points to the cognitive turn of the society, it evaluates the materialisation of mental space and explains the emancipated model as an open category. Finally, the immersive model interprets the medium of exhibition as a model form which is articulated by and artisitic manifesto or an architectural interference. Another form of immersion that is being discussed in the chapter about immersive models, is a photographic or 3 D computer illusion as a reaction to society‘s virtualisation. Simultaneously to theoretical-historical research, an artistic research was taking place which became the basis for the creation of different categories and typologies of model. Each proposed category thus includes a so-called author‘s note reflecting the practical part of the dissertation thesis.
|
|
|
Druhá příroda. Příspěvek k sociální filozofii umění
Stejskal, Jakub ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Hauser, Michael (oponent) ; Hrubec, Marek (oponent)
Resumé - Dizertační práce Druhá příroda. Příspěvek k sociální filozofii umění (Jakub Stejskal) V jakém smyslu je možné mluvit o umění jako o zdroji sociálního poznání? V této práci kritizuji pozici, podle které umění získává svou sociálně-kognitivní relevanci skrze svůj bytostný vztah k normativní vizi společnosti jako smířené druhé přírody: umění buď přináší vhled do povahy sociální reality jakožto takové druhé přírody, nebo nám naopak dává pocítit její nesmířenost a je příslibem jejího smíření. Věnuji se dvěma interpretačním liniím vycházejícím z odkazu německé klasické filozofie, které tuto pozici zastávají: frankfurtské kritické teorii a analytickému kantovskému revizionismu. Jejich představitelé vnímají, ať už implicitně či explicitně, umění jako nástroj zakouzlení a afirmace, který může nanejvýš svůj afirmativní charakter potlačovat ve jménu budoucího smíření. Proti tomuto pojetí stavím chápání uměleckého modernismu jako projevu estetiky odkouzlení, která vnímá umění jako nástroj vytvoření specifické kognitivní distance vůči sociální druhé přírodě bez potřeby vize smíření.
|
|
|
Lingvostylistická analýza románu Deň opričnika Vl. Sorokina (Srovnání s jeho českým překladem)
Beňovský, Jan ; Lendělová, Věra (vedoucí práce) ; Chlupáčová, Kamila (oponent)
Tvorba Vladimíra Sorokina se stala během třech desetiletí známou nejen v Rusku, ale i ve světě. Jeho romány jsou překládány do mnoha světových jazyků a to zejména pro jeho osobitý postoj k Rusku a jeho politice, historii i společenským otázkám, ale i vztahu k literatuře a umění. Tato témata jsou zasazena do literárního proudu postmodernizmu a konceptualizmu. V roce 2009 vyšel český překlad Sorokinova románu "Den opričníka". Na základě jeho lexikální a stylistické bohatosti byl román vybrán pro ligvostylistickou analýzu. V práci došlo k zařazení Vladimíra Sorokina v rámci literárního proudu. Také byl stručně charakterizován román "Den opričníka", stejně jako byly shrnuty základní rysy opričniny. V zevrubné lingvostylistické analýze bylo podrobeno 17 historických termínů a reálií (дьяк, приказ, скоморох, смута, стрелец, челобитная, ярлык, государь, калики перехожие, соборность, столбовой, трактир, домострой, гусляр, лик, трапеза, батя), které pomáhají vytvářet Sorokinovu fresku "nového" Ruska budoucnosti. Následně je výraz porovnán s českým analogem. Se zvláštní pozorností na srozumitelnost českého překladu jsou pozorovány sémantické rozdíly mezi původním slovem nebo slovním spojením a jejich použitými českými ekvivalenty, čímž se odhalují úskalí jednotlivých překladatelských řešení, především s...
|
|
|
Transformace kultovní a konceptuální hodnoty v dějinách fotografie
Dotřel, Jan ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Zuska, Vlastimil (oponent)
Tato práce se věnuje teorii fotografie a je historického charakteru. Je rozdělena do tří autonomních epizod, které chronologicky odpovídají třem historickým etapám. Tyto části jsou propojeny genealogií jednoho možného čtení fotografie, které budeme po celou dobu práce sledovat. První část se věnuje podmínkám a historickým příčinám zrodu fotografie. Druhá etapa popisuje pozdější dějinné období Výmarské republiky a fotografického hnutí Neue Sachlichkeit. Poslední část se věnuje Düsseldorfské škole fotografie a jejím současným nástupcům. Tyto historické etapy propojuje estetická problematika hodnoty kultovní a konceptuální, na kterých je demonstrován způsob čtení fotografického média jakožto specifického estetického fenoménu.
|
|
|
Teorie univerzálií u J. Locka a W. Ockhama
BAUER, Lukáš
Bakalářská práce se zabývá univerzáliemi, tak jak je pojímá J. Locke a W. Ockham. Vychází z dvou hlavních spisů: U Willama Ockhama spis ?Ordinatio? a u Johna Locka ?Esej o lidském rozumu?. V první části bakalářské práce jsou shrnuty hlavní body teorií, které se zabývají obecninami. Ockhamova teorie ?fictum?, její kritika a následná teorie ?intellecito?. Kapitola zabývající se teorií J. Locka je založena na teorii obecných idejí. V poslední části práce je srovnání těchto teorií. Zda lze nalézt nějaké podobné rysy. Posledním krokem je aplikování kritiky Ockhamovy teorie fiktivní představy na Lockovu teorii obecných idejí.
|
|
|
Konceptualizace umění jako negace formy. Problém podstaty konceptuálního umění.
ŘÍHOVÁ, Monika
Bakalářská práce se zabývá problematickými aspekty avantgardy zesílenými a rozvinutými v poválečném hnutí tzv. nové avantgardy ve vizuálním umění, především pak jeho konceptuálními tendencemi, které představují pro současnou estetiku stálou výzvu. Nejprve se pokusí nastínit východiska estetické teorie umění, aby posléze poukázala, jakým směrem se kritika estetiky ze strany konceptuálních umělců ubírá. Představí možnosti a meze vybraných definičních strategií, povahu vztahu konceptuálního umění k jiným typům umění a mimouměleckým činnostem, především jeho přibližování k filosofii a vědě. Klíčovými otázkami jsou: Čím je konceptualismus? Co činí neo-avantgardní díla uměním? Lze na konceptualismus vztahovat estetické kategorie? Jakým způsobem funguje konceptuální dílo jako znak?
|
host ::
RSS.